Místní dráha Lochovice - Liteň - Zadní Třebáň byla postavena v letech 1900 až 1901. Propojovala tratě Plzeň - Praha (zde se napojovala v zastávce Zadní Třebáň hlavní trati, dne 21.1.1940 byla "povýšena" na stanici) a státní dráhu Protivín - Zdice - Beroun - Rakovník. Dle dohody byla tato lokální trať napojena do společného kolejiště se státní dráhou Zdice - Protivín ve stanici Lochovice. Naopak v Zadní Třebáni měla lokálka své kolejiště. A právě v Lochovicích byla na příbramském zhlaví vystavěna topírna o jednom stání pro dvě parní lokomotivy řady 310 (původní rakouské řady 97). Součástí topírny byla i vodárna a dílna. Voda se doplňovala přímo v topírně hydrantem napájeným z vodárenské věže. Vodní jeřáb zde nebyl. Nádrž vodárny se plnila ze studny pulzometrem pomocí parní lokomotivy. Uhlí se zbrojilo venku před výtopnou z dřevěné rampy pomocí košů. Na lokálce byl poměrně brzo zahájen motorový provoz. Již v dubnu 1928 se zde konaly zkušební jízdy s motorovým vozem M120.202. Dne 15.5.1928, po ukončení zkoušek, došlo k zahájení pravidelného provozu motorovým vozem M120.205. Jednalo se o jeden z prvních typů motorových vozů, který vyrobila Tatra Kopřivnice v letech 1928 - 1929 v počtu 26 kusů.

Motorový vůz měl mechanický přenos výkonu a byl poháněn benzinovým motorem o výkonu 48 kW. Měl dvě čelní stanoviště strojvedoucího a prostor pro cestující s 32 místy k sezení. V té době byla k lochovické topírně přistavěna garáž pro dva motorové vozy s prohlížecí jámou. Provádělo se zde zbrojení, provozní údržba a menší opravy. Ovšem velmi brzy byly tyto motorové vozy nahrazeny novými vozy řady M120.3, takzvanými "věžáky". Svou přezdívku dostaly tyto v provozu velmi oblíené motoráčky díky umístění stanoviště strojvedoucího ve věžové nástavbě nad střechou vozu. Tatra Kopřivnice jich vyrobila v letech 1928 - 1930 celkem 27 kusů. Byly opět vybaveny benzinovým motorem o výkonu 48 kW a měly mechanický přenos výkonu.

Motorové vozy a k nim dodané přípojné vozy byly původně v tmavě zeleném nátěru s černými linkami. Jedním z prvních doložených motorových vozů, které jezdily na lokálce, byl M 120.306.

Dalším typem vozu, který se na zdejší lokálce objevil, navázal na úspěšnou sérii motorových vozů M120.3. Šlo o řadu M120.4, který byl oproti zmiňované řadě M120.3 rozměrově větší a výkonější.

Tatra Kopřivnice jich vyrobila v letech 1930 - 1936 celkem 89 kusů ve 3 výrobních seriích, které se od sebe lišily vzhledově, konstrukčně i výkonem (74 a 88 kW). V roce 1932 však začal vyrábět !konkurenční" závod Škoda v Plzni úspěšné motorové vozy M130.1. V několika sériích jich nakonec bylo vyrobeno celkem 113 kusů.

Stanoviště řidiče bylo umístěno na čelech vozu. Výrobce použil osvědčený benzinový motor o výkonu 74 a 88 kW stejně jako kopřivnická Tatra. Motorový vůz měl opět mechanický přenos výkonu. Dalším typem vozu, který po zdejší lokálce jezdil, byl motorový vůz M130.2. Jednalo se opět o "věžák", kterých vyrobila Tatra v Kopřivnici v letech 1933 - 1937 celkem 63 kusů. Byl vybaven osvědčeným benzinovým motorem o výkonu 88 kW a mechanickým přenosem výkonu. Vlivem válečných událostí později došlo na zdejší lokálce k úpnému zastavení motorového provozu, který byl po válce znovu zahájen motorovými vozy řady M130.2.  Ovšem motorové vozy předválečné konstrukce byly často po svém vyřazení z provozu z důvodu dodávek nových poválečných motorových vozů přestavěny na přípojné vozy. Ještě v roce 1980 stál ve stanici Lochovice jako záložní poslední z nich - označený Blm 25-09-240.Od roku 1948 začaly ČSD nasazovat do provozu vynikající motorové vozy M131.1, kterých během několika let vyrobily závody Tatra Kopřivnice a Tatra Studénka celkem 549 kusů. Tyto vozy se tak staly na dlouhá léta charakteristickými pro naše lokálky. Vozy byly vybaveny osvědčeným vzduchem chlazeným motorem Tatra 301 o výkonu 114 kW a mechanickou převodovkou Mylius. Stanoviště řidiče byla na obou čelech vozu, která byla průchozí do sousedního vozu. Po odstranění počátečních "dětských nemocí" se z nich staly nejoblíbenějších a nejspolehlivějších motorových vozů na kolejích ČSD. Až ke konci 70. let přestaly vyhovovat požadavků doby, proto byly postupně nahrazeny v té době nově dodávanými motorovými vozy řady M152.0 (dnešní řady 810).

Těchto motorových vozů vyrobila Tratra Studénka v letech 1975 - 1984 neuvěřitelných 678 kusů. Poháněn je ležatým vznětovým motorem Liaz o výkonu 154 kW. Přenos výkonu je hydromechanický. Řazení jízdních stupňů zajišťuje hydromechanická převodovka Praga 2M70 a změna směru jízdy je zajištěna reverzační nápravovou převodovkou NKR16. Tyto vozy postupem času úplně nahradily staré a již dosluhující vozy M131.1 a staly se tak typickým obrázkem nejen vedlejších tratí ČSD (později ČD) a to až do dnešních dnů. V případě nedostatku motorových vozů na lokálce zaskakovaly i velké čtyřnáparové motorové vozy řady M262.0 vybavené spalovacím motorem ČKD 12V170DR o výkonu 301 kW a s elektrickým přenosem výkonu. Tatra Studénka jich v letech 1949 - 1959 vyrobila celkem 238 kusů. Některé z nich prošly v 70. letech remotorizací. Byl zde dosazen nový spalovací motor ČKD 6L150PV, čímž vznikla nová řada M262.1 (dnes 831). Tyto vozy bylo možné na zdejší lokálce spatřit až do zavření lokomotivního depa Zdice. Motorové vozy zde zcela ovládly po 2. světové válce osobní dopravu. V nákladní dopravě se zde později objevovaly lokomotivy z výtopny ve Zdicích. Tak sloužila lochovická topírna již jen k deponování motorových vozů pro lokálku.

V dobách provozu motorových vozů řady M131.1 se v lochovické topírně prováděly vyvazovací opravy těchto motorových vozů. Bylo zde samostatné zbrojení naftou, takže vozy nemusely zajíždět zbrojit do depa ve Zdicích. Po nástupu vozů M152.0 se zde na nich dělaly již jen běžné opravy a provozní revize. Ovšem postupem času došlo ke zrušení dílny a motorové vozy pak zajížděly na provozní ošetření a opravy do depa ve Zdicích. Po zrušení depa Zdice v roce 2002 připadly zdejší motorové vozy pod správu depa Rakovník a byly začleněny do společného oběhu na vozebních ramenech Rakovník - Beroun, Beroun - Březnice, Beroun - Rudná u Prahy - Praha-Smíchov, Březnice - Rožmitál pod Třemšínem a také zajíždějí na naší lokálku.

Pro jejich odstavení v nočních hodinách slouží dodnes lochovická topírna. Po zrušení depa Zdice je dnes jediná možnost zbrojení hnacích vozidel pouze v Lochovicích. Zde zbrojí postupně všechny motorové vozy jezdící na okolních tratích. Při výlukách zde můžeme spatřit zbrojit též českobudějovické motorové vozy řady 842, které v souačasné době zajišťují rychlíkovou vozbu na ramenech České Budějovice - Beroun a Beroun - Strakonice - Sušice.